Popis
Arco dei Gavi je římský oblouk ve Veroně, vedle Castelvecchia, jeden z mála čestných oblouků antiky postavených pro soukromou rodinu, nikoli pro císaře. Byl vztyčen kolem poloviny prvního století na oslavu rodu Gavia.
Stojí za to prohlédnout si průčelí se čtyřmi vysokými korintskými sloupy na podstavci, z nichž dva uprostřed nesou štít jako malou edikulu. Uprostřed je hlavní průjezd s pilíři zdobenými vytesanými kandelábry s rostlinnými motivy. Po stranách dva úzké výklenky, v nichž stály sochy členů rodiny.
I boky mají něco neobvyklého: většina římských oblouků má na tomto místě slepou zeď, tento má menší průchod a nad ním okno. Vnitřek má plochý kazetový strop a na jedné kazetě poznáte tvář Gorgony obklopenou rozetami.
Pak je tu podpis Lucia Vitruvia Cerdona, napsaný dvakrát na vnitřních pilířích, aby se dal číst jak při vstupu, tak při odchodu. Římští architekti se téměř nikdy nepodepisovali: tento případ je mimořádně vzácný.
Cerdo byl propuštěný řecký otrok. Jméno Vitruvius pobouřilo renesanci: připomíná autora „De architectura“ a někteří se domnívají, že byl jeho propuštěncem. Proto byl oblouk studován, kreslen a kopírován Palladiem, Sangallem, Serliem, Falconettem, Sanmichelim, Bellinim a Mantegnou.
Jeho příběh je cesta. Stál na via Postumia, kousek za římskými hradbami. Ve středověku byl oloupen a včleněn do nových hradeb jako městská brána, brána San Zeno; pak se stal součástí obranného systému Castelvecchia, se strážním stanovištěm uvnitř průjezdu.
V roce 1550 Benátská republika postoupila oblast soukromníkům, kteří oblouk osvobodili od hradeb a chatrčí. Ale v roce 1805 ho francouzské vojenské ženijní vojsko nechalo rozebrat z důvodů vojenské bezpečnosti a dopravy.
Bloky byly zaměřeny jeden po druhém, skončily na piazza Cittadella a pak v bezpečí v arkádách Arény. V roce 1812 z nich Giuseppe Barbieri zhotovil dřevěný model ve zmenšeném měřítku, uložený v archeologickém muzeu Římského divadla.
Oblouk byl znovu složen anastylózou a slavnostně otevřen 28. října 1932 na náměstíčku Castelvecchia. Kde stál dříve, označuje mramorový obdélník na silnici před hradem.
Stojí za to prohlédnout si průčelí se čtyřmi vysokými korintskými sloupy na podstavci, z nichž dva uprostřed nesou štít jako malou edikulu. Uprostřed je hlavní průjezd s pilíři zdobenými vytesanými kandelábry s rostlinnými motivy. Po stranách dva úzké výklenky, v nichž stály sochy členů rodiny.
I boky mají něco neobvyklého: většina římských oblouků má na tomto místě slepou zeď, tento má menší průchod a nad ním okno. Vnitřek má plochý kazetový strop a na jedné kazetě poznáte tvář Gorgony obklopenou rozetami.
Pak je tu podpis Lucia Vitruvia Cerdona, napsaný dvakrát na vnitřních pilířích, aby se dal číst jak při vstupu, tak při odchodu. Římští architekti se téměř nikdy nepodepisovali: tento případ je mimořádně vzácný.
Cerdo byl propuštěný řecký otrok. Jméno Vitruvius pobouřilo renesanci: připomíná autora „De architectura“ a někteří se domnívají, že byl jeho propuštěncem. Proto byl oblouk studován, kreslen a kopírován Palladiem, Sangallem, Serliem, Falconettem, Sanmichelim, Bellinim a Mantegnou.
Jeho příběh je cesta. Stál na via Postumia, kousek za římskými hradbami. Ve středověku byl oloupen a včleněn do nových hradeb jako městská brána, brána San Zeno; pak se stal součástí obranného systému Castelvecchia, se strážním stanovištěm uvnitř průjezdu.
V roce 1550 Benátská republika postoupila oblast soukromníkům, kteří oblouk osvobodili od hradeb a chatrčí. Ale v roce 1805 ho francouzské vojenské ženijní vojsko nechalo rozebrat z důvodů vojenské bezpečnosti a dopravy.
Bloky byly zaměřeny jeden po druhém, skončily na piazza Cittadella a pak v bezpečí v arkádách Arény. V roce 1812 z nich Giuseppe Barbieri zhotovil dřevěný model ve zmenšeném měřítku, uložený v archeologickém muzeu Římského divadla.
Oblouk byl znovu složen anastylózou a slavnostně otevřen 28. října 1932 na náměstíčku Castelvecchia. Kde stál dříve, označuje mramorový obdélník na silnici před hradem.