Popis
Veronská aréna je římský amfiteátr v historickém centru, na Piazza Bra, a jeden z nejlépe dochovaných na světě. Byla postavena v 1. století a mohla pojmout asi 30 000 diváků. Dnes se sem v létě stále chodí na operu.
Vizitkou arény jsou tribuny: kamenné řady v několika patrech, které protíná 64 schůdků a z nichž jedním pohledem objmete shora arénu uprostřed, dlouhou asi 75 metrů. Dnes, kdy jeviště zabírá zhruba třetinu míst, se na letní představení počítá asi s 22 000 lidmi.
Venku zůstal zlomek vnějšího prstence, takzvaná Ala: čtyři oblouky ve třech patrech z narůžovělého a bílého kamene z Valpolicelly. Byla to skutečná monumentální fasáda amfiteátru a odsud je vidět, jak vysoká byla celá stavba.
Nad oblouky se stále čtou římské číslice vchodů: bylo jich 72 a ty na Alě jdou od LXIV do LXVII. Diváci před dvěma tisíci lety tak našli své dveře, přesně jako dnes podle vstupenky.
Pod tribunami vedou soustředné chodby a pod podlahou odváděl systém stok vodu až k Adiži. Jedna z nich byla prozkoumána na úseku asi sto metrů.
Nápisy vyprávějí o gladiátorech. Generosus, retiarius z egyptské Alexandrie, bojoval dvacetsedmkrát a nikdy neprohrál a zemřel přirozenou smrtí. Retiarius Glaukos svěřil svůj osud bohyni Nemesis a na jeho hrobě varuje kolemjdoucí: nevěřte jí příliš.
Ve středověku amfiteátr přišel téměř o celý vnější prstenec, rozebraný na stavbu hradeb nebo zničený zemětřesením roku 1117, ale život uvnitř neustal. Konaly se tu soudní souboje, na kterých byl i Dante, a v roce 1278 tu bylo upáleno téměř 200 katarských heretiků.
V dalších staletích sem přišly krámky, jezdecké turnaje, komedie a býčí zápasy, které v roce 1805 sledoval i Napoleon. Více než dvě století ukládaly městské statuty prostitutkám bydlet ve vnějších obloucích.
V roce 1913, ke stému výročí narození Verdiho, se zde hrála Aida. Od té doby se operní festival opakuje každé léto a Aréna se stala největším operním divadlem pod širým nebem na světě.
Nenechte si ujít
• Alu.
• Římské číslice nad oblouky.
• Operu v létě.
Víte, že…?
• Podle legendy postavili Arénu za jedinou noc čerti, kteří za úsvitu utekli a nechali Alu nedokončenou.
• Za druhé světové války byla Ala chráněna provizorními opěrami a v letech 1953 až 1956 zpevněna ocelovými lany.
Vizitkou arény jsou tribuny: kamenné řady v několika patrech, které protíná 64 schůdků a z nichž jedním pohledem objmete shora arénu uprostřed, dlouhou asi 75 metrů. Dnes, kdy jeviště zabírá zhruba třetinu míst, se na letní představení počítá asi s 22 000 lidmi.
Venku zůstal zlomek vnějšího prstence, takzvaná Ala: čtyři oblouky ve třech patrech z narůžovělého a bílého kamene z Valpolicelly. Byla to skutečná monumentální fasáda amfiteátru a odsud je vidět, jak vysoká byla celá stavba.
Nad oblouky se stále čtou římské číslice vchodů: bylo jich 72 a ty na Alě jdou od LXIV do LXVII. Diváci před dvěma tisíci lety tak našli své dveře, přesně jako dnes podle vstupenky.
Pod tribunami vedou soustředné chodby a pod podlahou odváděl systém stok vodu až k Adiži. Jedna z nich byla prozkoumána na úseku asi sto metrů.
Nápisy vyprávějí o gladiátorech. Generosus, retiarius z egyptské Alexandrie, bojoval dvacetsedmkrát a nikdy neprohrál a zemřel přirozenou smrtí. Retiarius Glaukos svěřil svůj osud bohyni Nemesis a na jeho hrobě varuje kolemjdoucí: nevěřte jí příliš.
Ve středověku amfiteátr přišel téměř o celý vnější prstenec, rozebraný na stavbu hradeb nebo zničený zemětřesením roku 1117, ale život uvnitř neustal. Konaly se tu soudní souboje, na kterých byl i Dante, a v roce 1278 tu bylo upáleno téměř 200 katarských heretiků.
V dalších staletích sem přišly krámky, jezdecké turnaje, komedie a býčí zápasy, které v roce 1805 sledoval i Napoleon. Více než dvě století ukládaly městské statuty prostitutkám bydlet ve vnějších obloucích.
V roce 1913, ke stému výročí narození Verdiho, se zde hrála Aida. Od té doby se operní festival opakuje každé léto a Aréna se stala největším operním divadlem pod širým nebem na světě.
Nenechte si ujít
• Alu.
• Římské číslice nad oblouky.
• Operu v létě.
Víte, že…?
• Podle legendy postavili Arénu za jedinou noc čerti, kteří za úsvitu utekli a nechali Alu nedokončenou.
• Za druhé světové války byla Ala chráněna provizorními opěrami a v letech 1953 až 1956 zpevněna ocelovými lany.