Popis
Kostel San Giorgio in Braida je velký renesanční kostel na břehu Adiže, ve Veronettě, na protějším břehu od historického centra. Ukrývá mistrovské dílo Paola Veroneseho, obrovskou kupoli Michele Sanmicheliho a zvonici, která zůstala v polovině.
Dílo, které byste měli hledat, je Umučení svatého Jiří od Paola Veroneseho v apsidě: světec má ruku, která vypadá nepřirozeně svěšená. Není to chyba malíře: za první světové války se plátno, uložené v bezpečí ve Florencii, protrhlo právě tam a bylo opraveno ne zcela dokonale.
Veronese ho namaloval, když se vrátil do rodného města, které dávno opustil kvůli Benátkám, aby se oženil s Elenou Badile, dcerou svého prvního mistra. Nad vstupními dveřmi je naopak Křest Kristův od Tintoretta.
V presbytáři po stranách dvě velká plátna: Rozmnožení chlebů a ryb od Paola Farinatiho, namalované, když mu už bylo 79 let, a Pád many od Felice Brusasorziho.
Podél jediné lodi se otevírá osm kaplí, čtyři na každé straně, s oltáři z bílého mramoru. Pod kůrem je Madona ve slávě od Moretta. Umělecká díla tohoto kostela chválili také Scipione Maffei a Goethe.
Kupole je od Michele Sanmicheliho: s průměrem 14 metrů připomíná římský sloh, kde pracoval, ale je pokrytá olověnými plechy a má lucernu, jako Palladiovy kupole. Její oko se otvírá 34 metrů nad podlahou.
Venku stojí zvonice, která zůstala v polovině. Navrhl ji Bernardino Brugnoli, příbuzný a žák Sanmicheliho, ale práce se zastavily u základu a prvního patra. Proč? Snad aby nepřevýšila věž Lamberti, snad z vojenských důvodů, snad kvůli nedostatku peněz.
Počátek sahá do roku 1046, kdy Pietro Cadalo, biskup z Parmy a pozdější vzdoropapež, založil na vlastní náklady benediktinský klášter. Po období úpadku za Scaligerů přešel ke kanovníkům San Giorgio in Alga, kteří postavili dnešní budovu.
Když byla kongregace v roce 1668 zrušena, komplex byl prodán v dražbě: Benátky potřebovaly peníze na kandijskou válku proti Osmanům. Koupily ho jeptišky ze Santa Maria in Reggio.
Na omítce vedlejší fary, nalevo od kostela, jsou stále vidět díry po kulkách ze srážky francouzských a rakouských vojáků v říjnu 1805. Pamětní deska uprostřed tuto událost připomíná.
Dílo, které byste měli hledat, je Umučení svatého Jiří od Paola Veroneseho v apsidě: světec má ruku, která vypadá nepřirozeně svěšená. Není to chyba malíře: za první světové války se plátno, uložené v bezpečí ve Florencii, protrhlo právě tam a bylo opraveno ne zcela dokonale.
Veronese ho namaloval, když se vrátil do rodného města, které dávno opustil kvůli Benátkám, aby se oženil s Elenou Badile, dcerou svého prvního mistra. Nad vstupními dveřmi je naopak Křest Kristův od Tintoretta.
V presbytáři po stranách dvě velká plátna: Rozmnožení chlebů a ryb od Paola Farinatiho, namalované, když mu už bylo 79 let, a Pád many od Felice Brusasorziho.
Podél jediné lodi se otevírá osm kaplí, čtyři na každé straně, s oltáři z bílého mramoru. Pod kůrem je Madona ve slávě od Moretta. Umělecká díla tohoto kostela chválili také Scipione Maffei a Goethe.
Kupole je od Michele Sanmicheliho: s průměrem 14 metrů připomíná římský sloh, kde pracoval, ale je pokrytá olověnými plechy a má lucernu, jako Palladiovy kupole. Její oko se otvírá 34 metrů nad podlahou.
Venku stojí zvonice, která zůstala v polovině. Navrhl ji Bernardino Brugnoli, příbuzný a žák Sanmicheliho, ale práce se zastavily u základu a prvního patra. Proč? Snad aby nepřevýšila věž Lamberti, snad z vojenských důvodů, snad kvůli nedostatku peněz.
Počátek sahá do roku 1046, kdy Pietro Cadalo, biskup z Parmy a pozdější vzdoropapež, založil na vlastní náklady benediktinský klášter. Po období úpadku za Scaligerů přešel ke kanovníkům San Giorgio in Alga, kteří postavili dnešní budovu.
Když byla kongregace v roce 1668 zrušena, komplex byl prodán v dražbě: Benátky potřebovaly peníze na kandijskou válku proti Osmanům. Koupily ho jeptišky ze Santa Maria in Reggio.
Na omítce vedlejší fary, nalevo od kostela, jsou stále vidět díry po kulkách ze srážky francouzských a rakouských vojáků v říjnu 1805. Pamětní deska uprostřed tuto událost připomíná.