Popis
Kostel Santo Stefano stojí ve čtvrti Veronetta, na břehu řeky Adiže, nedaleko mostu Ponte Pietra. Je to z velké části románský kostel, ale pod žlutým kamenem a červenými cihlami ukrývá stopy patnácti staletí dějin.
Venku se na sedlové fasádě střídá žlutý tuf a červená pálená cihla. Nad křížením střech se zvedá osmiboká cihlová věž nad křížením (tiburio) se šestnácti dvojitými okny ve dvou řadách: ve Veroně nenajdete podobnou.
Když si prohlédnete bloky na fasádě, objevíte graffiti ve středověké latině. Jsou to malé kroniky vytesané do kamene: protržená hráz v roce 1195, příjezd císaře Fridricha II., pár bitev.
Uvnitř má půdorys ve tvaru T tři úrovně: loď, vyvýšenou příčnou loď a pod ní kryptu postavenou kolem 10. století. Křížová klenba spočívá na osmi sloupech z červeného veronského mramoru a čtyřech ze syenitu, pravděpodobně egyptského.
V příční lodi hledejte gotické fresky Giacoma da Riva s Madonou kojící Dítě (1388) a Martina da Verona, Zvěstování, které bylo celé znovu objeveno v roce 1920. V presbytáři stojí kamenná biskupská katedra, starší než 8. století.
Na boku stojí barokní kaple Neviňátek, neboli Varalli, postavená v letech 1618 až 1621. Manýristická štuková výzdoba pokrývá celý interiér a oltářní obrazy jsou dílem Ottina, Bassettiho a Turchiho. Podle tradice uchovává ostatky čtyř dětí z Herodova vraždění neviňátek.
Příběh začíná dřív než kostel. Oltáře zasvěcené Isidě naznačují římský chrám a v roce 1998, při pokládání nové dlažby, archeologové sestoupili o dva a půl metru níž a našli domky z doby železné: první obyvatele Verony.
Kostel vznikl krátce po roce 415, kdy byly v Jeruzalémě nalezeny ostatky svatého Štěpána. Theodorich ho nechal zbourat a poté znovu postavit, v letech 532 až 540. V roce 1117 ho zemětřesení poškodilo jen částečně.
Venku se na sedlové fasádě střídá žlutý tuf a červená pálená cihla. Nad křížením střech se zvedá osmiboká cihlová věž nad křížením (tiburio) se šestnácti dvojitými okny ve dvou řadách: ve Veroně nenajdete podobnou.
Když si prohlédnete bloky na fasádě, objevíte graffiti ve středověké latině. Jsou to malé kroniky vytesané do kamene: protržená hráz v roce 1195, příjezd císaře Fridricha II., pár bitev.
Uvnitř má půdorys ve tvaru T tři úrovně: loď, vyvýšenou příčnou loď a pod ní kryptu postavenou kolem 10. století. Křížová klenba spočívá na osmi sloupech z červeného veronského mramoru a čtyřech ze syenitu, pravděpodobně egyptského.
V příční lodi hledejte gotické fresky Giacoma da Riva s Madonou kojící Dítě (1388) a Martina da Verona, Zvěstování, které bylo celé znovu objeveno v roce 1920. V presbytáři stojí kamenná biskupská katedra, starší než 8. století.
Na boku stojí barokní kaple Neviňátek, neboli Varalli, postavená v letech 1618 až 1621. Manýristická štuková výzdoba pokrývá celý interiér a oltářní obrazy jsou dílem Ottina, Bassettiho a Turchiho. Podle tradice uchovává ostatky čtyř dětí z Herodova vraždění neviňátek.
Příběh začíná dřív než kostel. Oltáře zasvěcené Isidě naznačují římský chrám a v roce 1998, při pokládání nové dlažby, archeologové sestoupili o dva a půl metru níž a našli domky z doby železné: první obyvatele Verony.
Kostel vznikl krátce po roce 415, kdy byly v Jeruzalémě nalezeny ostatky svatého Štěpána. Theodorich ho nechal zbourat a poté znovu postavit, v letech 532 až 540. V roce 1117 ho zemětřesení poškodilo jen částečně.