Popis
Domus Mercatorum, neboli Dům kupců, je středověká budova na náměstí Piazza delle Erbe ve Veroně. Byla postavena v letech 1301–1304 pro cechy řemesel a povolání, s podloubím z oblouků z bílého kamene a cihel.
Stojí za to prohlédnout si průčelí. V přízemí je podloubí s půlkruhovými arkádami, se sloupy z narůžovělého kamene a toskánskými hlavicemi, po každých třech polích střídanými pilíři obloženými deskami z bílého mramoru. Oblouky jsou z klenáků bílého kamene a cihel v střídavých pruzích.
V prvním patře se otevírají biforie s dvojitými kamennými sloupky. Zeď z režného zdiva je zakončena cimbuřím, které však není středověké: přidáno bylo při restaurování v devatenáctém století, které chtělo budově vrátit původní vzhled.
Fasády hledí na Piazza delle Erbe, via dei Pellicciai a via Portici, všechny se stejným podloubím v přízemí.
Ve středověké Veroně znamenali kupci víc, než by se řeklo. Cechy řemesel a povolání měly přední roli nejen v hospodářství, ale i v politice: díky jejich vlivu se Scaligerům podařilo uchopit moc a vytvořit první signorii města.
Alberto I. della Scala krátce před smrtí nechal pro ně postavit zděnou budovu, která měla sloužit jako místo jednání. Dříve, na počátku třináctého století, tu stála dřevěná stavba pro Arte della Lana.
Tady se jednalo a podestà Domu kupců rozhodoval spory mezi obchodníky. Časem Della Scala soustředili moc a pravomoci cechů se zúžily na obchod a výrobu.
Budova nikdy nezměnila své určení. V roce 1802 se stala sídlem obchodní komory a v letech 1878 až 1884 prošla velkou restaurací, se zpevněním a obnovou průčelí.
Dne 2. července 1952 požár těžce poškodil vybavení archivního sálu ze sedmnáctého století, stropy podloubí a krovy střechy. Práce trvaly do roku 1954.
Stojí za to prohlédnout si průčelí. V přízemí je podloubí s půlkruhovými arkádami, se sloupy z narůžovělého kamene a toskánskými hlavicemi, po každých třech polích střídanými pilíři obloženými deskami z bílého mramoru. Oblouky jsou z klenáků bílého kamene a cihel v střídavých pruzích.
V prvním patře se otevírají biforie s dvojitými kamennými sloupky. Zeď z režného zdiva je zakončena cimbuřím, které však není středověké: přidáno bylo při restaurování v devatenáctém století, které chtělo budově vrátit původní vzhled.
Fasády hledí na Piazza delle Erbe, via dei Pellicciai a via Portici, všechny se stejným podloubím v přízemí.
Ve středověké Veroně znamenali kupci víc, než by se řeklo. Cechy řemesel a povolání měly přední roli nejen v hospodářství, ale i v politice: díky jejich vlivu se Scaligerům podařilo uchopit moc a vytvořit první signorii města.
Alberto I. della Scala krátce před smrtí nechal pro ně postavit zděnou budovu, která měla sloužit jako místo jednání. Dříve, na počátku třináctého století, tu stála dřevěná stavba pro Arte della Lana.
Tady se jednalo a podestà Domu kupců rozhodoval spory mezi obchodníky. Časem Della Scala soustředili moc a pravomoci cechů se zúžily na obchod a výrobu.
Budova nikdy nezměnila své určení. V roce 1802 se stala sídlem obchodní komory a v letech 1878 až 1884 prošla velkou restaurací, se zpevněním a obnovou průčelí.
Dne 2. července 1952 požár těžce poškodil vybavení archivního sálu ze sedmnáctého století, stropy podloubí a krovy střechy. Práce trvaly do roku 1954.