Popis
Původní struktura Palazzo Fortiho je datovatelná zpět do třináctého století.Jediným důkazem toho je tzv. „Křídlo Ezzellino da Romano“.Ve skutečnosti to souvisí s Ezzellinem III, tyranským kapitánem lidí, kteří vládli Veroně od roku 1232 do roku 1259, po jeho manželství s Selvaggií, nelegitimní dcerou císaře Fredericka II.
Po krvavé smrti Ezzelina (1259) byla budova následně zničena a transformována, zejména během nadvlády v Saligeri ve Veroně.Středověká struktura prošla v průběhu času tři hlavní zásahy.První v polovině patnáctého století, po akvizici rodinou Emilei, se v roce 1416 přestěhoval do Verony z panství Montirone (poblíž Brescia).
Emilei transformoval budovu na obytný palác s zasedací místností, knihovnami, zahradami, nádvořími, službami atd.
Druhá operace byla v šestnáctém století;S třetím, který se konal v osmnáctém století, vedl k renovaci hlavní fronty architektem Ignaziem Pellegrinim, palác se stal důležitým místem pro kulturní, politická a umělecká setkání.Francesco Emilei, superintendant města, hostovaný v Napoleonu I.
ironicky byl Francesco Emilei odsouzen k smrti za povstání stejným soudem vedeným Napoleonem.A nic stojí za doporučení šlechtice Silvia Curtoni Verza, která s ním žila romantický milostný příběh.Z chronik usuzujeme, že částečně se příběh opakování Tosca s falešným provedením (ale ve skutečnosti pravdivé) a pokusem o sebevraždu Silvia, který se však později váže na básníka Ippolito Pindemonte.Později byl Pietro Emilei, člen Carbonari, aby přežil, nucen pronajmout hlavní patro budovy do rakouského velení Grand Ducal v čele s generálem Radetzky.Při této příležitosti byl dům zvětšen a prodloužen až přes Massalongo.
Období rakouské okupace bylo pro budovu nejvíce veřejné rezonance.Byl to Pietro Emilei, že po období uvěznění v pevnosti v Salcburku (byl obviněn z příslušnosti k liberálům tajných společností), při svém návratu domů prodal budovu Israele Forti, který nařídil rozsáhlé restaurování.V roce 1937 Achille Forti, slavný botanik a poslední potomek rodiny, opustil palác odkázl město Verona, které jej přeměnilo v muzeum moderního umění.
Budova zůstala otevřená déle než rok.Po událostech války ji nejprve použila akademie výtvarných umění a umělecké školy, poté působila jako obecní úřad až do roku 1950. V roce 1966 byly pod dohledem prof.Licisco Magagnato, který rozsvítil středověké struktury.Mezitím, ale pouze několik měsíců, bylo znovu otevřeno muzeum, které však bylo nakonec uzavřeno (s výjimkou několika osamělých expozice) až do 80. let.Od roku 1982 do roku 2011 hostil palác Galleria d'Arte Moderna Palazzo Forti.
Od června 2012 je domovem operního muzea (Amo Arena Museopera), jehož posláním je propagace a popularizace operní kultury, prostřednictvím zkušeností a materiálů „sté výročí“ operního festivalu a arény, známého mezinárodního.
Po krvavé smrti Ezzelina (1259) byla budova následně zničena a transformována, zejména během nadvlády v Saligeri ve Veroně.Středověká struktura prošla v průběhu času tři hlavní zásahy.První v polovině patnáctého století, po akvizici rodinou Emilei, se v roce 1416 přestěhoval do Verony z panství Montirone (poblíž Brescia).
Emilei transformoval budovu na obytný palác s zasedací místností, knihovnami, zahradami, nádvořími, službami atd.
Druhá operace byla v šestnáctém století;S třetím, který se konal v osmnáctém století, vedl k renovaci hlavní fronty architektem Ignaziem Pellegrinim, palác se stal důležitým místem pro kulturní, politická a umělecká setkání.Francesco Emilei, superintendant města, hostovaný v Napoleonu I.
ironicky byl Francesco Emilei odsouzen k smrti za povstání stejným soudem vedeným Napoleonem.A nic stojí za doporučení šlechtice Silvia Curtoni Verza, která s ním žila romantický milostný příběh.Z chronik usuzujeme, že částečně se příběh opakování Tosca s falešným provedením (ale ve skutečnosti pravdivé) a pokusem o sebevraždu Silvia, který se však později váže na básníka Ippolito Pindemonte.Později byl Pietro Emilei, člen Carbonari, aby přežil, nucen pronajmout hlavní patro budovy do rakouského velení Grand Ducal v čele s generálem Radetzky.Při této příležitosti byl dům zvětšen a prodloužen až přes Massalongo.
Období rakouské okupace bylo pro budovu nejvíce veřejné rezonance.Byl to Pietro Emilei, že po období uvěznění v pevnosti v Salcburku (byl obviněn z příslušnosti k liberálům tajných společností), při svém návratu domů prodal budovu Israele Forti, který nařídil rozsáhlé restaurování.V roce 1937 Achille Forti, slavný botanik a poslední potomek rodiny, opustil palác odkázl město Verona, které jej přeměnilo v muzeum moderního umění.
Budova zůstala otevřená déle než rok.Po událostech války ji nejprve použila akademie výtvarných umění a umělecké školy, poté působila jako obecní úřad až do roku 1950. V roce 1966 byly pod dohledem prof.Licisco Magagnato, který rozsvítil středověké struktury.Mezitím, ale pouze několik měsíců, bylo znovu otevřeno muzeum, které však bylo nakonec uzavřeno (s výjimkou několika osamělých expozice) až do 80. let.Od roku 1982 do roku 2011 hostil palác Galleria d'Arte Moderna Palazzo Forti.
Od června 2012 je domovem operního muzea (Amo Arena Museopera), jehož posláním je propagace a popularizace operní kultury, prostřednictvím zkušeností a materiálů „sté výročí“ operního festivalu a arény, známého mezinárodního.