Popis
Piazza San Zeno je náměstí před stejnojmennou bazilikou, ve čtvrti San Zeno, kousek za centrem Verony. Veronská románská architektura je tu vidět na jeden pohled: velký kostel, věž a ještě starší kostelík.
Hlavní roli hraje bazilika San Zeno v lombardském románském slohu. Stojí za to dobře si prohlédnout portál s bronzovými reliéfy a velkou rozetu na průčelí, zvanou „Kolo štěstěny“, dílo kameníka Brioloto de Balneo.
Uvnitř je mistrovské dílo Andrey Mantegny, oltářní obraz San Zeno. Stavba byla znovu postavena na začátku devátého století a po vpádech Maďarů a zemětřesení roku 1117 několikrát přestavěna: středověký půdorys však zůstal v podstatě stejný.
Vedle se tyčí opatská věž, zmíněná ve dvou dokumentech z roku 1169 a zvýšená ve dvou etapách: poznáte to podle cihel, které jsou v dolní a horní části různé kvality. Opírá se o ni to, co zbylo z opatova paláce ze čtrnáctého století, částečně zbouraného na začátku devatenáctého století.
Byl vyhrazen opatovi a nejváženějším hostům: až do čtrnáctého století sloužilo opatství jako hostinec pro císaře Svaté říše římské.
Méně nápadný je kostel San Procolo, vzniklý v pátém století, aby uchovával ostatky čtvrtého veronského biskupa Procula. Má kryptu z jedenáctého století, rozšířenou po zemětřesení roku 1117, a románské průčelí.
Před všemi těmito kostely tu byly hroby. Oblast ležela mimo římské město, podél via Gallica vedoucí do Brescie a Milána, a byla nejdůležitější z veronských nekropolí. Podle tradice tu vzniklo veronské křesťanství: v této čtvrti byli pohřbeni první biskupové města.
Mezi bazilikou a San Procolo tak vzniklo předkostelní prostranství a kolem vyrostly domy, zprvu pravděpodobně pronajímané dělníkům na stavbě baziliky. Vznikla malá satelitní osada, „burgus Sancti Zenonis“, zmíněná už v dokumentu z roku 813.
Do městských hradeb osada vstoupila až ve čtrnáctém století s hradbami Scaligerů. Uspořádání náměstí naproti tomu zůstalo po staletí téměř stejné: uprostřed pořád stojí dva kostely.
Hlavní roli hraje bazilika San Zeno v lombardském románském slohu. Stojí za to dobře si prohlédnout portál s bronzovými reliéfy a velkou rozetu na průčelí, zvanou „Kolo štěstěny“, dílo kameníka Brioloto de Balneo.
Uvnitř je mistrovské dílo Andrey Mantegny, oltářní obraz San Zeno. Stavba byla znovu postavena na začátku devátého století a po vpádech Maďarů a zemětřesení roku 1117 několikrát přestavěna: středověký půdorys však zůstal v podstatě stejný.
Vedle se tyčí opatská věž, zmíněná ve dvou dokumentech z roku 1169 a zvýšená ve dvou etapách: poznáte to podle cihel, které jsou v dolní a horní části různé kvality. Opírá se o ni to, co zbylo z opatova paláce ze čtrnáctého století, částečně zbouraného na začátku devatenáctého století.
Byl vyhrazen opatovi a nejváženějším hostům: až do čtrnáctého století sloužilo opatství jako hostinec pro císaře Svaté říše římské.
Méně nápadný je kostel San Procolo, vzniklý v pátém století, aby uchovával ostatky čtvrtého veronského biskupa Procula. Má kryptu z jedenáctého století, rozšířenou po zemětřesení roku 1117, a románské průčelí.
Před všemi těmito kostely tu byly hroby. Oblast ležela mimo římské město, podél via Gallica vedoucí do Brescie a Milána, a byla nejdůležitější z veronských nekropolí. Podle tradice tu vzniklo veronské křesťanství: v této čtvrti byli pohřbeni první biskupové města.
Mezi bazilikou a San Procolo tak vzniklo předkostelní prostranství a kolem vyrostly domy, zprvu pravděpodobně pronajímané dělníkům na stavbě baziliky. Vznikla malá satelitní osada, „burgus Sancti Zenonis“, zmíněná už v dokumentu z roku 813.
Do městských hradeb osada vstoupila až ve čtrnáctém století s hradbami Scaligerů. Uspořádání náměstí naproti tomu zůstalo po staletí téměř stejné: uprostřed pořád stojí dva kostely.