Popis
Porta Leoni je jedna z bran římských hradeb Verony, v ulici via Leoni. Zbylo z ní průčelí z bílého kamene z císařské doby a starší cihlové, jedno před druhým: dvě epochy téže brány na jeden pohled.
Stojí za to prohlédnout si průčelí obrácené k městu, z bílého kamene z Valpantena, přidané v císařské době. V dolním podlaží je oblouk orámovaný dvěma korintskými polosloupy, štít a kladí. V prostřední úrovni jsou okna jen naznačena lehkým reliéfem. Nahoře se otevírá štíhlá exedra mezi tenkými točenými sloupky.
Za tímto průčelím, o něco více než půl metru ustoupeným, je republikánské z cihel. Pod ulicí via Leoni odkryly vykopávky další zbytky a bránu lze rekonstruovat: malá čtvercová pevnůstka o straně 16,70 metru s vnitřním nádvořím, kde se cestující zastavovali a kontrolovali.
Směrem k venkovu byly dvě vysoké mnohoúhelníkové věže o šestnácti stranách, o průměru 7,40 metru. Galerie v horních patrech vedly k cimbuřovému ochozu hradeb. Stavba dosahovala výšky asi 13 metrů.
Na středním pilíři je nápis, který je považován za rodný list římské Verony: uvádí jména quattuorvirů, kteří nechali postavit hradby, brány, věže a kanalizaci města. Byl nalezen při restaurátorských pracích v roce 1965, přestože si ho již všimli někteří renesanční umělci.
Starověký název brány neznáme. Ve středověku se jmenovala porta San Fermo podle blízkého kostela a pak oblouk Valeriův podle domnělého stavitele.
Dnešní název pochází z ulice. Už v šestnáctém století se jí říkalo „via de’ Leoni“, protože se tu uchovávala horní část římského náhrobního pomníku se dvěma lvy po stranách, snad z pohřebiště za branou.
Vznikla spolu s hradbami ve druhé polovině prvního století př. n. l., kdy se Verona přesunula do ohybu Adiže. Ve středověku už byla zmrzačená a zčásti uvnitř domu. Inspirovala renesanci: kreslili ji Giovanni Caroto, Sebastiano Serlio a Andrea Palladio.
Stojí za to prohlédnout si průčelí obrácené k městu, z bílého kamene z Valpantena, přidané v císařské době. V dolním podlaží je oblouk orámovaný dvěma korintskými polosloupy, štít a kladí. V prostřední úrovni jsou okna jen naznačena lehkým reliéfem. Nahoře se otevírá štíhlá exedra mezi tenkými točenými sloupky.
Za tímto průčelím, o něco více než půl metru ustoupeným, je republikánské z cihel. Pod ulicí via Leoni odkryly vykopávky další zbytky a bránu lze rekonstruovat: malá čtvercová pevnůstka o straně 16,70 metru s vnitřním nádvořím, kde se cestující zastavovali a kontrolovali.
Směrem k venkovu byly dvě vysoké mnohoúhelníkové věže o šestnácti stranách, o průměru 7,40 metru. Galerie v horních patrech vedly k cimbuřovému ochozu hradeb. Stavba dosahovala výšky asi 13 metrů.
Na středním pilíři je nápis, který je považován za rodný list římské Verony: uvádí jména quattuorvirů, kteří nechali postavit hradby, brány, věže a kanalizaci města. Byl nalezen při restaurátorských pracích v roce 1965, přestože si ho již všimli někteří renesanční umělci.
Starověký název brány neznáme. Ve středověku se jmenovala porta San Fermo podle blízkého kostela a pak oblouk Valeriův podle domnělého stavitele.
Dnešní název pochází z ulice. Už v šestnáctém století se jí říkalo „via de’ Leoni“, protože se tu uchovávala horní část římského náhrobního pomníku se dvěma lvy po stranách, snad z pohřebiště za branou.
Vznikla spolu s hradbami ve druhé polovině prvního století př. n. l., kdy se Verona přesunula do ohybu Adiže. Ve středověku už byla zmrzačená a zčásti uvnitř domu. Inspirovala renesanci: kreslili ji Giovanni Caroto, Sebastiano Serlio a Andrea Palladio.