Popis
Římské divadlo ve Veroně je divadlo pod širým nebem z 1. století př. n. l., na úpatí kopce San Pietro, na levém břehu Adiže. Patří k nejlépe dochovaným v severní Itálii a v létě se opět stává skutečným divadlem s hledištěm plným diváků.
Po staletí nikdo nevěděl, že tu je. Ve středověku zchátralo a nad ním vyrostla celá čtvrť: domy stály přímo na římských substrukcích, používaly se ještě staré vchody a schody a hlediště se obdělávalo s využitím svahu.
A přece to byl velkolepý projekt. Koncem 1. století př. n. l. ho Římané postavili jako velkou městskou scenérii na několika úrovních: divadlo u řeky, tři terasy nad hledištěm a na vrcholu kopce snad chrám. Viděl ho celé římské město, které nedávno vyrostlo na druhém břehu řeky.
Na světlo ho vynesl bohatý obchodník a nadšenec do archeologie Andrea Monga. Koupil celou oblast a v letech 1834 až 1844 nechal zbořit asi třicet domů, čímž odkryl schodiště, řady a terasy. Obec pokračovala v práci od roku 1904, až se vrátilo celé hlediště.
Dnes je vidět hlediště, široké 105 metrů, z velké části opřené o kopec, a jeho stupně.
Naproti jsou zbytky jevištní budovy, dlouhé 71 metrů, se třemi velkými nikami průčelí jeviště, které obklopovaly troje dveře jeviště. Po vykopávkách bylo znovu složeno deset oblouků lodžie, která uzavírala hlediště.
Nad hledištěm se rozkládaly tři terasy široké 123 metrů. Prostřední má pět nik s polosloupy; poslední jedinou niku s toskánskými polosloupy. Výše, kde dnes stojí Castel San Pietro, býval chrám: jeho stopy byly nalezeny v 19. století.
Od roku 1948 se na stupně vracejí diváci na Veronské divadelní léto, s výraznou převahou děl Shakespeara a Goldoniho a s tancem a jazzem. Na východním křídle hlediště stojí také kostelík Santi Siro e Libera, vzniklý nad stupni: uvnitř jsou obrazy ze 14. století.
Divadlo je součástí téhož komplexu jako Archeologické muzeum v bývalém klášteře na kopci.
Už v 16. století nakreslili Giovanni Caroto a Andrea Palladio jeho rekonstrukci, s několika nepřesnostmi. Poslední vykopávky v letech 1970–1971 objevily galerii pod proscéniem.
Po staletí nikdo nevěděl, že tu je. Ve středověku zchátralo a nad ním vyrostla celá čtvrť: domy stály přímo na římských substrukcích, používaly se ještě staré vchody a schody a hlediště se obdělávalo s využitím svahu.
A přece to byl velkolepý projekt. Koncem 1. století př. n. l. ho Římané postavili jako velkou městskou scenérii na několika úrovních: divadlo u řeky, tři terasy nad hledištěm a na vrcholu kopce snad chrám. Viděl ho celé římské město, které nedávno vyrostlo na druhém břehu řeky.
Na světlo ho vynesl bohatý obchodník a nadšenec do archeologie Andrea Monga. Koupil celou oblast a v letech 1834 až 1844 nechal zbořit asi třicet domů, čímž odkryl schodiště, řady a terasy. Obec pokračovala v práci od roku 1904, až se vrátilo celé hlediště.
Dnes je vidět hlediště, široké 105 metrů, z velké části opřené o kopec, a jeho stupně.
Naproti jsou zbytky jevištní budovy, dlouhé 71 metrů, se třemi velkými nikami průčelí jeviště, které obklopovaly troje dveře jeviště. Po vykopávkách bylo znovu složeno deset oblouků lodžie, která uzavírala hlediště.
Nad hledištěm se rozkládaly tři terasy široké 123 metrů. Prostřední má pět nik s polosloupy; poslední jedinou niku s toskánskými polosloupy. Výše, kde dnes stojí Castel San Pietro, býval chrám: jeho stopy byly nalezeny v 19. století.
Od roku 1948 se na stupně vracejí diváci na Veronské divadelní léto, s výraznou převahou děl Shakespeara a Goldoniho a s tancem a jazzem. Na východním křídle hlediště stojí také kostelík Santi Siro e Libera, vzniklý nad stupni: uvnitř jsou obrazy ze 14. století.
Divadlo je součástí téhož komplexu jako Archeologické muzeum v bývalém klášteře na kopci.
Už v 16. století nakreslili Giovanni Caroto a Andrea Palladio jeho rekonstrukci, s několika nepřesnostmi. Poslední vykopávky v letech 1970–1971 objevily galerii pod proscéniem.